erb Břevnovského kláštera
Obec s původním názvem Ojprnice vznikala v 2.pol.10.století. První zmínka se datuje do roku 993 v souvislosti se zakládáním břevnovského kláštera knížetem Boleslavem II, z podnětu pražského biskupa Vojtěcha z rodu Slavníkovců a se souhlasem papeže Jana XV. Roku 1235 bylo privilegium potvrzeno králem Přemyslem Otakarem II. V letech 1235 až 1245 svědčil na několika listinách Sazin - krajský soudce, působící na hradu Plzni, píšící se z Vejprnic.Sazin patrně vlastnil díl vsi. Rodovým znakem Sazina z Vejprnic byla polovina koně. Dalším majitelem Vejprnic se stal ve 13.stoleti chotěšovský klášter. Roku 1318 žaloval Bohuslav z Vejprnic Miroslava z Vochova, který oblehl vejprnickou tvrz. V roce 1352 vlastnil část vsi Ješek Slavibor z Vejprnic. Od 60. let 14. století se stává část Vejprnic součástí rozsáhlého majetku Bohuslava ze Švamberka. Po jeho smrti získává tuto část obece jeho syn Ratmír - Racek ze Švamberka. Druhou část Vejprnic vlastnil vladyka Zachar, jak dokláda zápis z berního rejstříku z roku 1379. Na konci 14. století vlastnil část vsi Jaroslav z Plevného Újezda, který jej prodal roku 1407 Petrovi ze Vstiše.
Na počátku 15. století sloučil obě části Vejprnic Heřman z Jezné a Nečtin a připojil je k panství hradu Bubnu.Od roku 1437 se datuje počátek sporu o hrad Buben a jeho součást obec Vejprnice. Tato pře byla ukončena až v roce 1456, kdy obec vlastnil Jan z Volfštejna, syn bývalého poručníka Viléma z Volfštejna, neboť jej údajně koupil od bývalého poručníka Viléma z Nečtin. Roku 1523 prodávjí Jan a Vilém z Říčan tvrz Vejprnice, celou ves i s dvory Šťastnému z Říčan.V následující době se stala ves součástí Křimického panství které spravovali Točníkové z Křimic. Poté se stali majiteli Křimic s Vejprnicemi páni z Vrtby. Statky posledního majitele z Vrtby zdědil Jan Karel, kníže z Lobkovic ( 1799 - 1878 ), který je v roce 1870 postoupil svým dětem.
 
První dochovaný název název obce Ojprnice ( listina břevnovského kláštera ). Poté Oprnice ( 1235 Sazin de Oprnic ), v roce 1352 Ejprnice, v letech 1325 až 1385 Eprnice, kolem 1405 opět Oprnice. Konečně od 16. století dnešní název Vejprnice.
 
Vejprnice - pohled na obec z roku 1868
 
Podle lidového podání stávala v severozápadní části obce v místě barokního kostela sv. Vojtěcha středověká tvrz. Tvrz prokazatelně existovala roku 1318, kdy byla oblehnuta Miroslavem z Vochova. Po celé století se v držení vladyckého statku střídali vejprničtí zemané. Současně s vladyckou částí existoval díl vsi náležící zprvu klášteru, posléze pánům ze Švamberka. Na počátku 15. století byly díly spojeny a ves jako celek připojena k hradu Bubnu. Tehdy ztratila vejprnická tvrz význam panské rezidence. V 1. pol. 15. stol. prodělala tvrz odobí stagnace, jehož důsledkem mohl být i fyzický zánik ojektu. Koncem 15. stol. bylo ve Vejprnicích panské sídlo obnoveno. Tvrz jmenovaná ve Vejprnicích v 1. pol. 16. stol. je renesančním sídlem začleněným do tělesa hospodářského dvora. Ve 2. čtvrtině 16. stol. byla ves připojena ke křimickému panství, sídelním centrem se staly Křimice a vejprnická tvrz opět ztratila své opodstatnění. Renesanční tvrz byla patrně totožná s centrálním objektem pozdější barokní zájezdní hospody. Areál přilehlého dvora byl v tom případě renesančním poplužním dvorem. V následujícím období již nebyla vejprnická tvrz jako panské sídlo využívána.
 
Dnes již neexistující gotický kostel je zmiňován již roku 1355, kdy byly odváděny desátky z vejprnické farnosti. Roku 1368 je připomínám první zástavní pán a roku 1377 první farář. Jeho lokalizace je ale otázkou. Nejstarší stavební fázy současného kostela lze datovat do 16. století. Starší vejprnický kostel stál, údajně, " v mokřinách " a býval dřevěný. Později byl kostel přenesen do míst bývalého ovčína, nynější nové školy v severní části obce. V jeho blízkosti stála fara s myslivnou. Druhý vejprnický kostel prý vyhořel.
 
Vejprnice - kostel sv.Vojtěcha
 
Přítomnost zmiňovaných kostelů však na tradovaných místech nebyla prokázána. V roce 1722 byla zahájena stavba současného barokního kostela. Základní kámen byl položen 30. dubna 1722. Hrubá stavba pohltila zachovalou část renesančního objektu ( snad tvrze ) , což dokládá vrtbovský znak s letopočtem 1723 umístěný nad vchodem do kostela. Dokončená stavba byla benedyktována v roce 1726 metropolitním kanovníkem Karlem Dominikem Řečickým, který býval ve Vejprnicích farářem. Kostelní loď byla místo klenby původně vybavena rovným rákosovým stropem, ten však musel být roku 1779 snesen neboť hrozil zřícením. Poté byl nahrazen klenbou. Kostel sv. Vojtěcha je jednolodní kostel. Loď kostela je založena na obdélném půdorysu, z jehož unie vystupují na severní a jižní straně mělká široká ramena pouze naznačené příčné lodi.
 
Ústřední objekt zájezdního hostince
 
Vojtěch, Adalbert, ( asi 955 - 23. 4. 997 ), pražský biskup od roku 982 z rodu Slavníkovců; stoupenec clunyjského hnutí. Přítel císaře Oty III. Podporoval domácí latinské i staroslověnské písemnictví; pokládán za autora nejstarší české a polské duchovní písně Hospodine, pomiluj ny a Bogurodzica. V roce 989 odešel pro spory s pražským dvorem z Čech, 990 vstoupil do kláštera na Aventinu v Římě. V roce 992 byl vyžádán zpět do Prahy; 993 založil břevnovský klášter. 994 však Čechy definitivně opustil, neboť se nedočkal nápravy ve vztahu církve a společnosti. V roce 997 byl na misijní cestě zavražděn pohanskými Prusy. Jeho tělo vykoupil od Prusů polský panovník Boleslav I. Chrabrý a nechal pohřbít v Hnězdně. Brzy po smrti uctíván jako světec. V roce 1000 navštívil hrob sv. Vojtěcha císař Ota III.; v Hnězdně bylo zřízeno arcibiskupství a založeny kostely v Cáchách a v Římě na Aventinu zasvěcené Vojtěchovi. V roce 1039 byla podniknuta výprava českého vojska v čele s Břetislavem I. do Polska a ostatky převezeny do Prahy. Od 11. stol. uctíván v Polsku i Čechách jako světec a zemský patron.
 
Pramen : Vejprnice 1000 let ( 993 - 1993 ) vydané : Obecním úřadem Vejprnice
Pramen : Vejprnice - O.Brachtel, V.Švábek